Srpen 2011

Pořad v rádiu Applaus

31. srpna 2011 v 18:51 | VAS
Pokud se zajímáte o tajemnou náhorní planinu Kurupira, najděte si archivní stránky rádia Applaus, kde o ní minulý týden zajímavě mluvil Ing. Jaroslav Mareš. Pořadu jsem se zúčastnil jako host "na telefonu" i já se svými "neotřelými poznámkami" o cestě po území kmene Yanomamo.
P. S. Ještě jsem tam krátce blekotal něco o expedici za posvátnou vietnamskou želvou.

Zabijáčtí mravenci

22. srpna 2011 v 18:11 | VAS
O mravencích rodu Eciton známých v Brazílii a Venezuele jako tocateiros či carnivoros (tj. masožrouti) jsou vyprávěny úplné legendy. Podle ústního podání domorodců, kteří si zřejmě rádi utahují z hloupých gringos, jsou prý tito šestinozí ďáblíci schopní hrůzostrašných skutků. Například likvidace celé indiánské rodiny, kterou přepadnou během spánku je pro ně údajně úplnou hračkou.
Zajímavé historky kolují také o zbloudilých zlatokopech a cestovatelích, kteří posloužili tomuto přičinlivému sociálnímu hmyzu jako chutná svačinka.
Drtivá většina těchto pověstí se samozřejmě nezakládá na pravdě. Jinak však člověk posuzuje takové věci v teple domova a jinak na podobné zaručené zprávy pohlíží v dusivém vlhku amazonských pralesů. Je však známou skutečností, že malé zraněné zvíře, které nemůže dostatečně rychle uprchnout, se vedle pomalých plazů a hnízdících ptáků stává kořistí malých zabijáků. Na venezuelsko-brazilských hranicích jsem zaznamenal pozoruhodné vypravování dnes již zesnulé české emigrantky paní Junové, která na vlastní oči viděla, jak tlupa ecitonů precizně obrala slepici, která odmítla opustit svá vajíčka.

Nevíte, kde leží jezero Origuere?

21. srpna 2011 v 2:46 | VAS
Přátelé a kamarádi,
nevíte náhodou, kde konkrétně leží v Bolívii jezero Origuere? Na internetu je hodně notně vágních odkazů, ale konkrétního vůbec nic. Před lety jsme tuto otázku bezvýsledně řešili s virtuálními přáteli na úžasných a dnes již bohužel "zmrazených" stránkách www.volny.cz/rojar/cryptozoologie. I když jsem se do Bolívie kvůli záhadám tohoto laga vypravil, tak jsem neuspěl. Dostal jsem tam sice něco zmatečních informací, ale rovněž nic konkrétního. Nakonec jsem se tedy potloukal a fotil kaktusy (měl jsem takové fričovské období), jezero Titicaca (žijí tu perfektní akvatické žáby, kterým místní říkají "zana") a incké ruiny na Inca Rankay. Nebylo to sice špatné, ale proti pozorování záhadného rybího monstra z Origuere (píše o něm např. Heuvelmans, Mareš, Shuker etc.) to byl přece jenom turistický čajík. Kdybyste něco vypátrali, tak mi prosím dejte vědět. Díky. VAS

Ještě k fotkám:

21. srpna 2011 v 1:15 | VAS
Jaká radost!!!!
Pochopil jsem konečně, jak se na blog vkládají fotky. Jdu spát a doufám, že se mi to do rána nevykouří z hlavy. První dva snímky záhadného korýše jsou kvízovou otázkou. Poznáte o jakou "ráci" se jedná? Nápověda: řasami obrostlý tvor žije v Evropě.
Poslední zveřejněný snímek patří kožnatce Le loiově (už jsem oní psal v předchozím článku). Přestože jde o nepříliš kvalitní snímek, považuji si ho ze všech nejvíc, protože:
Záhada legendární vietnamské želvy dnes stojí před vyřešením. Díky odběru vzorků DNA máme jedinečnou možnost zjistit, zda je více než stoletý exemplář kožnatky (podle prvních zpráv šlo o samce, jiné zdroje tvrdí, že jde o samici) z jezera Hoan Kiem přece jenom zvláštním druhem nebo ne. To je ale asi tak všechno. Pokud se pro něj nenajde vhodný partner (samozřejmě opačného pohlaví), tak tento unikátní druh vymře. Pak už bude jedno, jestli bude na náhrobku napsáno: zde leží poslední exemplář Rafetus leloi anebo zde odpočívá jeden ze čtyř posledních kusů druhu Rafetus swinhoei. Podle posledních zpráv se spekuluje ještě o jiných vědeckých jménech. Blbost lidská zdá se kulminuje i v taxonomii!



Krokodýlí žába Shuker/Sláma

21. srpna 2011 v 0:38 | archiv a VAS
Vážení přátelé, po čase jsem opět zabrousil na stránky anglického kryptozoologa Mr. Shukera a s potěšením jsem si přečetl článek o krokodýlí žábě, kterou proslavil můj přítel Jarek Mareš, a po jejíž stopách jsem se na řeku Segamu (Severní Borneo) vydal i já.
Abych si trochu přihřál polívčičku - vím, že jsem teď poněkud trapně komerční, ale co se dá dělat - tak si celý příběh o monstru z řeky Segamy můžete přečíst v mé nové knize Záhadná monstra (nakladatelství XYZ, 2011) se skvělými ilustracemi Petra Modlitby (klobouk dolů před tímto následovníkem Zdeňka Buriana).
Takže teď Shukerův text (květen, 2011)

Further evidence for the existence of tailless crocodiles can be found in a second Czech cryptozoology book, written this time by Vojtěch Sláma, entitled Hon na Vodní Pøíšery ('The Hunt For Water Monsters'), and published in 2002. Kindly translated for me once again by Miroslav Fišmeister (thanks, Mirek!), the relevant information from this book is as follows:

"The north Borneo river Segama looks like a normal jungle river. But unlike the rest, her stream is inhabited by mysterious creatures that cannot be seen anywhere else in the world. I was told about them during my one-week voyage by an 80-year-old Kadazan [=Dusun] fisherman, Bateig Labi. This patriarch of the Bugit Balachon kampong does not tell tall tales. People around him respect him deeply and greatly value his advice and experience.

"He saw the roughly 3-m-long monster called appropriately the "Crocodile frog" by the local Kadazans several times in the jungles around Segama. He said that it had a giant crocodile head and a large slimy body of an amphibian. The scary creature gave Bateig a look with its bulging eyes and then disappeared in the impenetrable undergrowth with a big noise.

"It certainly could not be any known amphibian...

"In this situation I can think of two hypotheses - the first, albeit very improbable, would be the survival of the large amphibians well known among palaeontologists. For example the species of the Mastodonsaurus genus, which looked like monstrous frogs, were more than 4 m long and they were feared predators. As we know from fossils, the skulls themselves were longer than 1 m! Yet their survival is highly improbable due to their known general sensitivity to any changes of habitat.

Mastodonsaurus on postage stamps

"I thought of another hypothesis while visiting a crocodile farm near the north Borneo town of Sandakan. In the concrete tanks there also live - next to fully grown 5-m-long specimens - deformed crocodiles that lack a tail and whose crippled bodies with which they were born really look a bit like frogs.

"Is it possible that the legends of the mysterious frog phantom are based on the observing of these tailless specimens, which by a miracle overcame their handicap and specialised in hunting the land animals rather than fish? That is a possible solution to the Segama mystery too.

"Yet the idea of surviving mastodonsaurs that still hunt in the jungles of today is undoubtedly more inviting."

In his book, Sláma included the following photograph of one of the tailless crocodiles that he encountered at the Sandakan crocodile farm, and there is little doubt that a freak specimen of this nature might well indeed have inspired native legends of giant 'crocodile frogs' in the jungles fringing the river Segama.


A tailless crocodile at Sabah's Sandakan crocodile farm (Vojtìch Sláma)


Of course, just like Sláma, I'd be delighted for there to be an undiscovered modern-day species of mastodonsaur out there, but just the knowledge that a creature I'd hitherto discounted as an entirely fictitious Photoshop creation actually has a cryptozoological precedent is delight, and discovery, enough...at least for now!

Chystaná expedice Mapinguari

16. srpna 2011 v 13:41 | VAS
Vážení přátelé,
nasbíral jsem v minulém roce řadu neobyčejně zajímavých indicíí a "horkých" stop o příšeře jménem mapinguari. Informace pocházejí z několika (pořádně) zapadlých indiánských vesnic na přítocích Rio Negra v Brazílii. Jeden indoš dokonce tvrdil, že jim chlupatý mapinguari (vysoký prý kolem tří metrů) zdemoloval před několika měsícii chatrč. Vzhledem k tomu, že popis těchto přízračných oblud opravdu nápadně připomíná vyhynulé obří lenochody (v Brazílii byly například nalezeny pozůstatky titánského rodu Glossotherium velikosti slona), nezbývá mi než vyrazit s jedním poloindiánským lovcem tapírů (mimořádně schopný chlapík) po oněch obřích obrácených šlápotách (gigantičtí lenochodi mají dlouhé zahnuté drápy, takže jejich stopy mohou připomínat jiné amazonské monstrum - pověstného Kurupiru s obrácenými chodidly). Teď už mi zbývá jenom sehnat peníze(cca mrzkých 80 000 korun na letenku, jídlo, průvodce a palivo pro loď), což už je - jak říkával znamenitý cestovatel A. V. Frič blahé paměti - největším problémem českých lidí. Snad se mi to nějak do roka povede. Už jsem totiž poněkud starší kousek a mapinguariho stopa je horká, víc než kdy jindy...

Upoutávka na můj dokument v ČT 2

14. srpna 2011 v 11:30 | VAS
Z neděle 14.8. na pondělí 15. 8. ve 4: 25 bude ČT 2 reprízovat můj dokument Po stopách amazonských (v rámci projektu Světozor). Je to krátký filmeček (cca 27 minut), který vznikl v už roce 1999.

Další krátká ukázka z Lexikonu příšer II. díl

14. srpna 2011 v 11:26

Vážení přátelé posílám další ukázku z chystaného lexikonu příšer (nakladatelství XYZ), která vyjde asi příští rok.

- Mekongská senzace

Charakteristika: zcela nové druhy živočichů.
Existence : potvrzena.
Výskyt: řeka Mekong a její okolí (Asie).
Zajímavosti: V prosinci roku 2008 jistě potěšila všechny milovníky zpráva Světového fondu divočiny, která informovala o výsledcích jedenáct let trvajícím výzkumu kolem řeky Mekong. Dohromady zde bylo objeveno 15 nových druhů savců, 4 druhy ptáků, 46 ještěrek, 22 hadů, 88 pavouků a 88 žab. V samotném Mekongu, který je desátou největší řekou na světě a protéká Laosem, Barmou, Čínou, Kambodžou a Vietnamem, pak bylo chyceno neuvěřitelných 279 druhů ryb! Nešlo však jenom o zoologickou inventarizaci, ale na své si přišli i botanici, kteří zde popsali 519 zbrusu nových druhů rostlin. "Často přijde velké překvapení, protože naši experti uvidí něco, co se nepodobá ničemu, co znají. Listují pomyslným katalogem zvířat a rostlin, který mají ve své hlavě a ptají se sami sebe - už jsem viděl například tohle," popsala práci biologů v terénu ředitelka programu Mekong Dekila Chungyalpaová.

- Migo

Charakteristika: žravá hadovitá příšera připomínající buď monstrózního plaza mosasaura (viz samostatná hesla Ogopogo v této kapitole a Mosasaurus ve vysvětlivkách) nebo vyhynulou dravou velrybu rodu basilosaurus.
Existence: nepravděpodobná.
Výskyt:jezero Dakatau na ostrově Nová Británie (Asie).
Zajímavosti: Existence miga je v jezeře o průměru pouhých 425 metrů a hloubce devíti metrů prakticky vyloučená. Jezero Dakatau je navíc zvláštní i tím, že tu nežijí žádné ryby!
V roce 1994 přijel na ostrov Nová Británie štáb japonské televize, aby po migovi pátrala. Jako experta si expedice vybrala známého amerického kryptozoologa Roye Mackala, který si již vysloužil ostruhy během expedice za dlouhokrkým mokele mbembem z Konga (viz samostatné heslo Mokele mbembe v kapitole Suchozemské obludy). Mackal v roli poradce obratně udělal ze skutečnosti, že se v jezeře Dakatau ryby nevyskytují přednost, protože "pak se migo alepoň musí častěji objevovat na břehu, aby zde lovilo vodní ptáky". A teď to nejúžasnější! Japoncům se prý podařilo migo nafilmovat a sám Mackal tvrdí, že je hadovitý netvor deset metrů dlouhý a pohybuje se vertikálním vlněním těla a dosahuje přitom rychlosti až osm kilometrů za hodinu. Pokud by to byla pravda, pak by to rozhodně nemohl být mosasaurus, ten se totiž jako všichni plazi vlnil pouze horizontálně. Zbývá tedy verze počítající s velrybovitým basilosaurem. (Tento obří savec, paleontologům velmi dobře známý podle nálezů celých koster, měl obrovskou protaženou lebku s tlamou plnou ostrých zubů. Basilosaurovi masivní stoličky jsou opatřeny zubatými střihavými hranami, takže je zřejmé, že se živil výhradně masitou potravou.)
V dnešní době vyspělých animačních technologií už ani expert v podstatě nerozezná, co je fikce a co reálně natočená příšera. A tak musíme být i v případě hadovité nestvůry zachycené japonskými filmaři velmi obezřetní.

- Monstra z řeky Labe

Charakteristika: gigantická ryba.
Existence: potvrzena.
Výskyt: řeka Labe (Evropa).
Zajímavosti: Titánský jeseter velký (Acipenser sturio), dorůstající až do délky 550 centimetrů, táhl podle dobových zpráv v devatenáctém století v době tření proti proudu řeky Labe. Občas dokonce skončil svou pouť na udici či v síti šokovaných českých rybářů. Není jistě bez zajímavosti, že se náhodné pozorování obřího jesetera může stát základem legendy o vodní příšeře a pozvednout tak turistický ruch (viz samostatné heslo Washingtonská příšera v této kapitole).

- Monstrózní medúza

Charakteristika: obrovská agresivní medúza.
Existence: není vyloučena.
Výskyt: byla pozorována v roce 1973 posádkou plavidla Kuranda (Austrálie).
Zajímavosti: Monstrózní medúza napadla údajně velkou loď jménem Kuranda, která do ní vrazila během své plavby z Austrálie na Fidži. Obrovský živočich, jehož hmotnost odhadli pozorovatelé na dvacet tun, se vrhl na přední palubu a téměř celou ji obalil jakousi slizovitou masou, z níž vybíhala podivná hadovitá chapadla. Těmi prý příšera zuřivě bičovala palubu a zasáhla i jednoho člena posádky, jemuž těžce popálila celé tělo. Během těchto dramatických momentů byla celá paluba lodi pokryta vrstvou nechutného slizu. Pozoruhodné je, že jeho zbytky, včetně kusů tkáně byly později v Sydney analyzovány a potvrdilo se, že šlo opravdu o monstrózní medúzu!

- Mořský had misionáře Egeda

Charakteristika: mořský had se znaky dlouhokrkého plesiosaura (viz samostatné heslo Plesiosauři ve vysvětlivkách).
Existence : málo pravděpodobná.
Výskyt: Severní ledový oceán.
Zajímavosti: Pozoruhodný zážitek s nefalšovaným mořským hadem prý zažil 6. června 1734 dánský misionář Hans Egede, když se nalézal se svou lodí u pobřeží Grónska. Podle egedových slov všichni, kteří byli na palubě, spatřili z ničeho nic strašlivé zvíře, nepodobající se ničemu, co znali předtím. Netvor zdvihl hlavu tak vysoko, až se zdálo, že je výš než strážní koš na stěžni. Hlava byla malá a tělo krátké a vrásčité. Neznámý tvor se pohyboval pomocí obrovských ploutví. Později zahlédli námořníci i ocas. "Celková délka obludy byla větší než délka naší lodi," uzavírá své sdělení Egede. Jeho svědectví však připomíná spíše popis nějakého druhu plesiosaura než mořského hada. Nejideálnějším kandidátem na Egedova hada by byl pravděpodobně dlouhokrký plesiosaurus rodu Elasmosaurus, který drží absolutní rekord v počtu krčních obratlů - měl jich až pětasedmdesát! Žádný jiný žijící či fosilní živočich elasmosaura v počtu krčních obratlů nepřekonal. Elasmosaura poprvé popsal podle nálezu v americkém Wyomingu v roce 1868 světoznámý "lovec" dinosaurů a jiných fosilií E. D. Cope (viz samostatné heslo Americké objevy v kapitole Slavné paleontologické nálezy).Elasmosaurus byl podle současných teorií číhající predátor, jehož maličká zubatá hlava na předlouhém krku zasahovala ryby jako harpunou, aniž se tělo muselo rychle hýbat. Pro tuto teorii ostatně svědčí i nálezy takzvaných gastrolitů nebo-li žaludečních kamenů, které elasmosaurovi sloužily jako balanční zátěž a rovněž napomáhaly trávení převážně rybí stravy. Štíhlá hlava možná také mohla vytahovat ryby z podmořských skalních puklin, kde byly pro ostatní robustnější predátory nedostupné. Končetiny připomínající obrovská štíhlá pádla se pohybovala způsobem, který známe u dnešních mořských želv, takže to působilo dojmem, že elasmosaurus pod vodou letí. Rod Elasmosaurus patří do samostatné čeledi Elasmosauridae, kam patří i jiné rody například Hydrotheosaurus alexandreae z americké Kalifornie, který dosahoval až čtrnáctimetrových délek a žil podobným způsobem života. A na závěr kryptozoologické překvapení - nejkurióznější na kauze údajného mořského hada misionáře Egeda je skutečnost, že všichni plesiosauři byli objeveni až o více než sto let později než kněz svou obludu pozoroval!

- Origuerský netvor

Charakteristika: obrovská záhadná ryba..
Existence: není vyloučena.
Výskyt: bolivijské jezero Origuere (Jižní Amerika).
Zajímavosti: Na bolivijském jezeře Origuere se již po mnoho desítek let údajně třesou Indiáni kmene Mojos před záhadným rybím monstrem. Šupinatá příšera se prý zuřivě vrhá na jejich kanoe a potápí je. Zdá se, že v tropech Jižní Ameriky čeká ichtyology ještě nejedno překvapení.

- Patenggangská příšera

Charakteristika: vodní pětimetrová příšera.
Existence: nepravděpodobná.
Výskyt: jezero Patenggang na Jávě (Asie).
Zajímavosti: Pozoruhodné je také vyprávění domorodců žijících kolem jezera Patenggang na západní Jávě. V této velké vodní nádrži údajně také žije záhadná příšera. Netvor prý měří asi pět metrů a připomíná na první pohled obří rybu. V londýnských Timesech vyšla v roce 1977 kuriózní zpráva o tom, že tamní rybáři zapalovali opiové tyčinky, aby si rozhněvaného rybího netvora usmířili.