Velemloci a supermloci

10. srpna 2011 v 23:21 | VAS

Velemloci a supermloci
Slizké mloky snad nejvíce proslavil Karel Čapek ve své knize Válka s mloky. Předobrazem těchto inteligentních obojživelníků však jistě nebyli drobní mloci z čeledi Salamandridae (kam patří i náš mlok skvrnitý), ale jejich dva monstrózní asijští příbuzní z čeledi velemlokovitých (Cryptobranchidae).
Dnes už málokdo ví, že naše republika byla svého času evropskou velemločí velmocí. V roce 1952 se první velemloci objevili v pražské zoo, jako dar čínských komunistických vládců. Postupem času se v našem hlavním městě aklimatizovalo dokonce čtrnáct velemloků čínských (Andrias davidianus), kteří váží až třicet kilogramů při velikosti 150 centimetrů. Rekordní délka velemloka čínského z provincie Chunan byla dokonce 180 centimetrů při váze 65 kilogramů, což už se značně přibližuje velikosti člověka!
Poslední pražský velemlok čínský odešel do věčných lovišť na začátku 21. století po 46 letech chovu.
Za velemlokem se dnes musíte vypravit do historické budovy Národního muzea, které je však od roku 2011v rekonstrukci. Nezbývá nám tedy, než si počkat, zda vedení pražské zoologické zahrady splní svůj slib a postaví pro tyto monstrózní obojživelníky vlastní pavilon.
V Národním muzeu však neodivujete preparát velemloka čínského, ale o něco menšího velemloka japonského (Andrias japonicus) z ostrovů Honšú, Kjúšú a Šikoku. Ten si sice nezadá se svým bratrancem v délce těla, ale je o něco lehčí. U tohoto druhu byl také zaznamenán nejvyšší (řádně změřený) věk mezi obojživelníky. V amsterodamské zoo žil plných 55 let. Odhaduje se však, že se velemloci mohou ve zdraví dožít i sedmdesátky.
Největším českým a evropským mlokem je mlok skvrnitý (Salamandra salamandra). Zajímavý tvor má ještě pozoruhodnější způsob rozmnožování. Samčí spermie po spáření mohou totiž zůstat v těle samice téměř tři roky. Oplozená vajíčka se jsou schopna vyvíjet i p této dlouhé době a po narození mláďat, která načas zůstávají v těle matky, zde vypuká bratrovražedný boj. Silnější larvy se vrhají na slabší sourozence a začínají je požírat. Mají tedy poněkud neuspořádané rodinné vztahy. Mlok je skutečně prazvláštní tvor. Spisovatel Jorge Luise Borgese o něm napsal před časem velmi zábavný článek věnovaný salamandrovi. Posuďte ostatně sami: "Je to nejen dráček, který přebývá v ohni, ale také - pokud se akademický slovník nemýlí - hmyzožravý tvor s hladkou sytě černou kůží s pravidelnými skvrnami. Z těchto dvou charakteristik je známější ta mytologická," píše Borges a cituje dávného římského klasika Plinia: "V desáté knize Dějin přírody Plinius prohlašuje, že salamandr je tak studený, že uhasí oheň pouhým dotekem".
Jak je vidět přisoudila dávná věda mlokovi skvrnitému ty nejúžasnější vlastnosti. Aniž o tom víme, míjíme často bez zájmu jeden z nejúžasnějších starověkých zoologických fenoménů.
I když je náš mlok skutečně podivuhodným zvířetem, jeho schopnosti blednou ve srovnání s pamlokem sibiřským (Salamandrella keyserlingy), který je rozšířen od ruského Uralu až po japonský ostrov Honšú. Tento deseticentimetrový nazelenalý tvoreček je totiž schopen přežít řadu let v zamrzlé půdě Sibiře. Jeden nejslavnějších případů (potvrzený poměrně spolehlivým radiokarbonovým datováním) dokládá, že pamlok vydržel v hibernaci možná až 100 let a teprve pak byl probuzen k životu!

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama