Říjen 2011

Piraně

29. října 2011 v 15:46 | VAS
Reminiscence na piraně
Je známo, že obrovská hejna piraní dokážou ohlodat jakkoliv velké zraněné zvíře. Signálem k útoku jsou většinou hlučné pohyby na hladině, ale hlavně krev. Piraně patřído řádu trnobřichých (Characiformes), kam patří ta nejagresivnější rybí cháska, jakou si jen lze představit. Snad vůbec nejútočnějším zástupcem této povedené skupiny je trahir malabarský (Hoplias malabaricus) žijící také v povodí Amazonky a právě z Brazílie jsou dokonce hlášeny případy, kdy lidem pijícím vodu přímo z řeky vyrval kus jazyka.
Trojúhelníkové zuby piraní šíří děs a hrůzu nejen mezi čtenáři brakové literatury, ale i fandy filmových hororů. Jedna z nejzábavnějších historek o těchto asi třiceticentimetrových rybkách se sveřepou buldočí vizáží hovoří o krávě, která se brodila řekou, aby na druhém břehu vylezla jako kostra.




Na první pohled nejsou zuby piraní patrné, protože jsou překryty slizničními kapsami. Foto: V.A. Sláma


Podobné "krváky" mi kroužily hlavou, když jsem se před časem koupal v uprostřed Rio Negra, kde se těchto zubatých potvůrek prohánějí milióny. Svou neopatrnost jsem si uvědomil až za pár minut, když naše loď zarejdovala do jednoho z četných ramen černého veletoku a moji společníci začali s rybařením. Kdykoliv jsme nahodili udici s kouskem hovězího masa, voda kolem se uvedla do varu stovkami šupinatých tělíček. Zhmotnělý sen všech rybářů se před našima očima stával skutečností. Na jedno jediné nahození jsme vytáhli mrskající se úlovek.
Až na jedinou výjimku, když jsem ulovili velkého sumečka, snad rodu Pesudoplatystoma vydávajícího mňoukavé zvuky jako rozlobená kočka, se jednalo o piraně všech velikostí. Pro dospělé jedince tohoto druhu není žádným problémem ukousnout člověku prst. K těmto úrazům však dochází většinou jen při vybírání sítí.
Mezi nejobávanější druhy patří piraňa obecná (Pygocentrus nattereri) s výrazně červeným břichem či podstatně větší piraně tmavé (Pygocentrus piraya), které váží až tři kilogramy.
Občas v novinách proskočí zpráva o tom, kolik piraně zlikvidovaly pasažérů potopených říčních parníků.
Například v roce 1961 došlo k další tragédii na brazilské řece Rio Purus. Loď jménem Macucin během plavby narazila na dřevěnou kládu a trhlinou pak začala nabírat vodu. Netrvalo dlouho a loď klesla ke dnu. Nic nebránilo tomu, aby se pasažéři dostali ke břehu, v tom však voda kolem nich začala vřít tisícovkami stříbřitých rybích těl. Piraně!
Kromě jediného lodníka, který balancoval na kusu tlustého prkna, byli všichni lidé sežráni. Přeživšímu muži se podařilo dosáhnout břehu a dojít do civilizace, odkud zalarmoval pomoc. Záchranáři však už našli jen doběla ohlodané kosti.
Když se v roce 1981 v brazilském přístavu u města Obidos při přistávání převrhla a potopila jiná loď, bylo podle zpráv více než třista lidí zabito a snědeno piraňami. Podle jednoho úředníka z odhadnutého počtu cestujících na palubě lodi přežilo jen 178 lidí.
Těžko uvěřitelná historka o likvidaci četnického jízdního oddílu pochází z třicátých letech minulého století. Na nejmenovaném přítoku Amazonky při překračování brodu byli koně mužů v uniformách napadeni piraňami.
Krvelačné příšerky se nejprvé zakously do nohou koní a když krvácející zvířata klesla do vody, tak ve svém díle zkázy pokračovaly dál, až prý došlo i na samotné strážce pořádku.
Na jihu Brazílie v Mato Grossu bylo během osmdesátých let popsáno několik úmrtí, které údajně způsobily piraně. Jak prý ovšem prokázali tamní ichtyologové Guimares a Sazima, jednalo se ve všech případech o ohlodání již mrtvých těl. I když, kdo ví, jak to bylo doopravdy?
Během svých expedic do Amazonie jsem se naučil při plavání piraně respektovat, ale ostražitost ve mně stále zůstává. Když se chci vykoupat, pozoruji zkrátka místní rybáře, když se bez obav čvachtají ve vodě, tak je hbitě napodobím. Na některých řekách však místní do vody nikdy dobrovolně nejdou, mezi takové řeky patří například bahnitá Jandiatuba o níž si budete moci přečíst celou kapitolu nebo nádherně černá Demini, které jsem také připsal pár řádek.
Francouzský etnograf C. L Straus zase popisuje mimořádnou agresivitu piraní, které pozoroval u příbřežních jatek nedaleko města Cuiabá takto : "…. Živější rozptýlení poskytuje lov piraní. Někde na řece je umístěno velké saladeiro, sušírna masa, připomínající šibenici: uprostřed kostí pokrývajících půdu visí na jakýchsi bradlech nafialovělé cáry a nad nimi krouží tmavá hejna supů. Do vzdálenosti několika set metrů je řeka zrudlá krví z jatek. Stačí hodit udici, a ještě než se holý háček vnoří do vody, vymrští se několik piraní opilých krví, a už na něm visí zlatý kosočtverc jedné z nich.Ale když pak rybář kořist sundává z háčku, musí si počínat obezřetně - jediným rafnutím by přišel o prst".
Velmi zajímavě psal o piraňách také světoznámý ochránce brazilských indiánů plukovník a později maršál Rondon, který ostatně sám kvůli nim přišel při koupání o jeden prst na noze. "Jsou to nejdravější ryby na světě. I nejobávanější ryby, žraloci nebo soltýni, obvykle útočí na kořist větší než jsou samy. Ukousnou prst ruky pohybující se ve vodě, zmrzačí plavce…Roztrhají nebo sežerou živého nebo raněného člověka nebo zvíře, protože krev ve vodě je dráždí až k zběsilosti. Roztrhají na kousky zraněného ptáka a ukousávají ocasy velkým rybám, vyčerpaným po zápasu, když se chytly na udici. Ty, které se nám podařilo ulovit, někdy překously udici nebo dvojité měděné lano na ni upevněné a unikly. Ty, které se nám podařilo vytáhnout na palubu, žily ještě několik minut. Většina dravých ryb je dlouhá a štíhlá jako aligátor nebo mladá štika.
Avšak piraňa je krátká plochá ryby s tupou tlamou, se silně vyčnívající nebo ustupující spodní čelistí, kterou má široce rozevřenou. Zuby ostré jako břitva mají tvar žraločích zubů a svaly v čelistech velkou sílu. Zuřivým kousnutím proniknou zuby masem i kostí. Rozšířené zlé oči a rozevřená krutě vyzbrojená čelist jsou ztělesněním líté zběsilosti. Chování ryby odpovídá jejímu vzhledu. Nebyl jsem nikdy svědkem takového vzteku a bezmocnosti, jaký projevovaly pirani, když dopadly na palubu. Když byly právě vytaženy z vody a hozeny na palubu, vydávaly zvláštní vřeštivý zvuk. Jak sebou házely, zakousávaly se s krutou chtivostí do všeho, co jim přišlo do cesty. Jedna z nich padla na plachtu zakousla se do ní jako buldok, druhá se zakousla do své družky, další do kousku dřeva, kde zanechala stopy svých zubu."
Rondon také vyprávěl, že na jedné ze svých výprav musel házet do vody dynamit, aby získal nějaké potraviny. Po explozi se celá výprava brodila vodou a sbírala omráčené ryby plovoucí na hladině. Jeden z Rondonových zástupců, který už měl ruce plné, strčil si ještě rybu do úst. Naneštěstí to byla piraňa, která nešťastníkovi vykousla kus jazyka. Ubožák krvácel tak silně, že málem přišel o život. Jiný z Rondonových mužů vyjel z tábora v pralese na mezku, a když se mezek vrátil sám, výprava šla hledat zmizelého. Našli ho ve vodě oblečeného, ale až na kosti ohlodaného.

Nové webové stránky

29. října 2011 v 15:18 | VAS

Vážení přátelé, chystám pro Vás nové webové stránky. Oslovil jsem profíka, tak to snad bude vypadat trochu lépe než můj na koleně lepený blog. I tak vám však děkuji za přízeň, kterou věnujete mým článkům a knihám. Moc si toho vážím.

Přeji všem kryptozoologům, dobrodruhům a zoologům, kteří chodí po světě s otevřenýma očima, zdar v jejich konání!!!!!!!!!!!!!!


A Curupira žije taky!

25. října 2011 v 13:09 | VAS
Ještě jedna rybí kryptozoologická názvoslovná kuriozita, byť již dva roky stará. V roce 2009 byl popsán nový druh trahira (což je mimořádně agresivní dravá ryba žijící na dně, která si klidně kousne i do brodícího se člověka), jako Hoplias curupira. Co se to s těmi systematiky děje, že by nějaký krypto virus?

Trahir Curupira (Hoplias curupira Oyakawa a Mattox, 2009)
 

Mokele mbembe žije!

23. října 2011 v 19:11 | VAS
Mokele mbembe žije! Pokud to nevíte, tak mokele mbembe je záhadná dlouhokrká příšera z afrických močálů, která nápadně připomíná dinosaura. Historky o vodním netvorovi z oblasti rozsáhlých bažin Likouala v Kongu přicházejí do Evropy již velmi dlouho. První detailnější popis nestvůry však přinesl z močálovité oblasti Konga v roce 1913 německý cestovatel von Stein zu Lausnitz, který říká: "Tvor nežije v malých řekách jako jsou ramena řeky Likouala. Pouze několik jedinců navštěvuje menší říční toky. Během naší expedice bylo jedno zvíře pozorováno v nesplavné části řeky Sanga, někde mezi řekami Mbaioa Pikunda. Slyšel jsem vyprávět, že mokele mbembe navštěvuje řeku Saombo. Říká se, že je to zvíře barvy šedohnědé a s hladkou kůží, velké asi jako slon, nebo alespoň hroch. Prý má dlouhý ohebný krk a jeden zub, ale velký. Jiní vzpomínají také na dlouhý svalnatý ocas, jaký má krokodýl. Domorodci tvrdí, že rozbíjí pirogy a zabíjí lidi, ale nežere je. Tvor prý žije v jeskyních, které vyhloubil proud v říční křídě v zátočinách řek. Leze na břeh dokonce i za bílého dne - aby sehnal potravu. Jeho strava je prý výlučně vegetariánská. Tato charakteristika neodpovídá legendárním výkladům. Jeho oblíbenou stravou - ukázali mi ji - je jeden druh s velkými bílými květy, mléčnou mízou a plodem, který se podobá jablku. Na březích řeky Saombo mi ukázali stezku, kterou toto zvíře vyšlapalo, když hledalo potravu." Je to neuvěřitelné, ale v roce 2006 se existence mokele mbembe stala vědeckou skutečností, kterou vám potvrdí odborná literatura i internet. Dokonce si již můžete vlastní mokele mbembe koupit do akvária. Jméno slavné příšery totiž dostal nový druh bichira, což je senzační, pravěce vyhlížející africká ryba s mnoha hřbetními ploutvemi. Název nového druhu tedy zní Polypterus mokelembembe.

Další nabídka knih

2. října 2011 v 20:41 | VAS
Vážení přátelé,
likviduji také svou kaktusářskou knihovnu:
1. Kunte: Encyklopedie kaktusů (2003 ), 288 stran, (velký formát, mnoho fotek)
2. Svět kaktusů podle Friče (1994 ), reprint z roku 1931 - 1942, 54 stran
3. Fleischer: Pěstování kaktusů (1969 ), 190 stran
4. Pažout: Kaktusy (1965), 200 stran
5. Schutz: Můj život s kaktusy (1990), 54 stran
6. Jelínek: O kaktusech (19 72), 290 stran
7. Říha: Kaktusy v přírodě (1989), 130 stran
8. Lobko: Zelení ježci (1989), 253 stran
9. cca 80 ks časopisů Kaktusy
a jako bonus
10. Křístek: Tropy v bytě
Prodávám je za 900 korun a jenom kompletně. Protože jsem líný to balit a posílat, tak literaturu předám zájemci v Olomouci ve všední den po 15 hodině.

Stále platí: nabízím kryptozoologické knihy. Prodávám je za 1500 korun a jenom kompletně. Tytéž předávací podmínky.
1. Kondratov: Žijí ještě dinosauři? (1988), 223 stran
2. Petratu: Moudré kameny z Icy (2005), 219 stran
3. Shuker: Světový atlas záhad (1998), 224 stran (velký formát, mnoho fotek)
4. Heuvelmans: Po stopách mořských oblud (1968), 316 stran
5. Černík: Tajemství sněžného muže (1978), 157 stran
6. Sláma: Záhadná monstra (2011), 326 stran
7. Zilmer: Darwinův omyl - Lidé a dinosauři žili ve stejné době (2001), 206 stran
Jako bonusy přidám ještě Mareše:
8. Legendární příšery a skutečná zvířata
9. Gould: Dinosauři v kupce sena

Záhadné velké ryby

2. října 2011 v 20:09 | VAS
Chtěl bych vám představit pozoruhodná sladkovodní monstra, o nichž kolují mnohdy neuvěřitelné historky. Ve skutečnosti jsou to řádně popsané velké sumcovité ryby, s nimiž se místní rybáři nesetkávají až tak vzácně.
P. S. Článek věnuji svým dvěma oblíbeným sumcům rodů Pseudoplatystoma a Perrunichthys, kteří mě "opustili" po pěti letech chovu, v důsledku výpadku elektrického proudu... Obě rybičky už měřily 60 centimetrů.

Amazonská piraiba
Charakteristika: Lidožravá vodní příšera připomínající gigantického sumce. Legendární délka je odhadovaná až na 5 metrů a hmotnost na půl tuny.
Existence: potvrzena. Jedná se o anténovce vláknoocasého (Brachyplatystoma filamentosum) popsaného v roce 1819.
Výskyt: Řeka Amazonka a její přítoky (Jižní Amerika).
Zajímavosti: Piraiba je prokazatelně lidožravý sumec. Známé rekordní exempláře však - v rozporu s legendami - dosahují maximálně třímetrové délky při hmotnosti kolem dvě stě kilogramů. Když americký prezident Theodor Roosevelt navštívil brazilskou Amazonii, setkal se s piraibou za poměrně dramatických okolností. Pouze metrový exemplář piraiby, který osobně ulovil, měl v žaludku polostrávenou opici. Brazilci, kteří byli s ním, však přísahali, že kolem ústí řeky Madeiry narůstají tyto ryby do mnohem větší velikosti a napadají i člověka. Lékař Rooseveltovy výpravy viděl obrovskou piraibu, jak se vymrštila do kánoe a zaútočila na dva muže, kteří ji přemohli jen mačetami. Piraibě ostatně Brazilci žijící ve městě Belému přezdívají "assasin peixe," což svědčí o tom, že i v této výspě civilizace z ní mají pořádný vítr. V překladu to totiž znamená ryba-zabiják!

Mekongský Plá beuk
Charakteristika: Údajně lidožravá vodní příšera připomínající gigantického sumce. Legendární délka je odhadovaná až na 5 metrů a hmotnost na půl tuny.
Existence: potvrzena. Druh velesumec siamský (Pangasionodon gigas) byl popsán až v roce 1930 podle exempláře z phnomphenského tržiště.
Výskyt: řeka Mekong (Asie).
Zajímavosti: Plá beuk je pro člověka zcela neškodná ryba. Známé rekordní exempláře plá beuka dosahují zhruba poloviny legendární délky a hmotnosti. Udává se, že dosahuje maximálně třímetrové délky při hmotnosti téměř tři sta kilogramů. Je tedy doposud největším oficiálně popsaným sumcem a výhradní sladkovodní rybou vůbec. (Rekordní exemplář chycený v řece Ban Mee Noi v Thajsku byl tři metry dlouhý a vážil 242 kilogramů. A bezpochyby existují ještě daleko větší jedinci.) Pokud chcete mít alespoň rámcovou představu, jak tento gigant vypadá, navštivte nejbližší prodejnu s akvarijními rybičkami, kde se můžete setkat s jeho velice blízkými příbuznými - takzvanými žraločími sumečky rodu Pangasius, kteří mají přibližně stejný tvar těla. Navíc jsou dnes průmyslově chovaní pangasiové dietním hitem i v českých kuchyních.