Listopad 2011

Pozvánka na křest knihy

30. listopadu 2011 v 22:37 | VAS
Dovoluji si Vás všechny pozvat na křest (mírně opožděný) knihy Záhadná mostra, který se bude konat 23. ledna 2012 v knihovně města Olomouce (náměstí Republiky 856/1, 779 00 Olomouc).
Tak pokud budete mít čas, přijďte.
P. S. Přesný čas a ostatní věci sem napíšu až na začátku ledna.

Má pravdu kritik

23. listopadu 2011 v 12:14 | archiv
Našel jsem velmi dobrou a ostrou recenzi na mou knihu Záhadná monstra.

Od autora: STRYKE z databáze knih
Nejnovější kniha od Vojtěcha Slámy, a zároveň první kniha, kterou od něj čtu, je obsáhlá a poměrně tlustá "encyklopedie", vyladěná hromadou černobílých obrázků, které bohužel často postrádají s textem jakoukoliv spojitost. Text je psán docela toporně a jako tomu je u obrázků, často postrádá souvislosti s pointou. I tak je to však stále příjemné a kvalitní počtení, od kterého se hlavně nesmíte odradit prvními dvěmi nezáživnými kapitolami, které dohromady čítají 11 a půl stránky. Jestli jste už dlouhou dobu nic o kryptozoologii nečetli, jistě jste už o Záhadných monstrech slyšeli. Nová kniha, která vyšla teprve nedávno, se totiž opět zaměřuje na nestvůry obecně a obsahuje přes 320 stran. Ale dlouho se neradujte, protože jisté procento tvoří černobílé fotografie a obrázky, které bohužel často nemají s textem co dělat a nahání čtenáři myšlenku, že autor chtěl mít knihu co nejtlustší. To platí čas od času i o textu, který občas totálně obočí od tématu. I přes to jsou ale Záhadná monstra stále pěkné počtení, které také kazí pesimismus autora a jeho často nudné filozofie ke každé druhé kapitole. Krom toho se však můžete dozvědět z této knihy spoustu nových informací, když už se jednou začtete tak se těžko odlepíte, a jako finále tu naleznete výbornou ilustraci Petra Modlitby.

Tajemství obřích anakond

20. listopadu 2011 v 19:31 | VAS
Nejmohutnější hadi na světě anakondy jsou díky své pověsti lidožravých monster stále v kurzu. Před několika lety dokonce přinesly světové deníky šokující fotografie zastřelené anakondy, v jejíchž útrobách leželo natrávené tělo indiánského rybáře.
Tento případ však není zřejmě ojedinělý, protože se kvůli velmi řídkému osídlení Amazonie zprávy o podobných tragédiích většinou nedostanou ani na veřejnost. Velmi často bývá citován případ, který se stal u peruánské řeky Napo, kdy anakonda udusila dospělého muže, ale nepohltila ho. Jiný exemplář zase zabil třináctiletého chlapce, polkl ho, ale za krátkou dobu zase vyvrhl.
Nejdelším úředně doloženým rekordmanem je exemplář dlouhý 8, 45 metrů a vážící bezmála čtvrt tuny, domorodci však hovoří o plazech několikanásobně větších. Také zprávy některých cestovatelů naznačují, že se džunglí plazí daleko děsivější monstra než si dovedeme ve své fantazii představit. Například Američan Algot Lange prý zastřelil a změřil obrovskou anakondu, jejíž délka přesahoval pětadvacet metrů a trpce litoval, že mu to nikdo ve Spojených státech nebude věřit.
Je skutečně možné, že tropické pralesy a močály skrývají taková monstra? Odpověď možná zůstane věčně skryta v jejich tajuplném příšeří, kam naše nevěřící století stále jen obtížně proniká.
Pravděpodobně nejdelším pravěkým hadem byl gigantický hroznýš rodu Titanoboa z Kolumbie, který dorůstal pravděpodobně až patnáctimetrové délky. Staré, dobře živené kusy mohly být nejméně o polovinu delší. Takové obludy jistě vážily i přes dvě tuny a byly nebezpečné i mláďatům dinosaurů.

PTAKOJEŠTĚŘI

20. listopadu 2011 v 19:30 | vas

Přežívají v pralesích ptakoještěři?

Z pralesů a bažin Afriky a Jižní Ameriky přicházejí čas od času zprávy o záhadných létajících netvorech, kteří nápadně připomínají přežívající ptakoještěry.
Velmi podivnou příhodu například zažil jistý pan Harrison z Liverpoolu, který se plavil na lodi v deltě Amazonky. Před jeho očima totiž ožil skutečný svět před potopou, když se nad ním zjevili nějací obrovští okřídlení tvorové s kožnatými křídly. Když monstra slétla níž, bylo jasně patrné, že jejich hlavy jsou nahoře ploché a křídla o rozpětí okolo tří a půl metru vypadala jako žebrovaná. Viděl pan Harrison přežívající ptakoještěry? Z téže doby se datuje i pozorování podobných tvorů na horním toku brazilské řeky Demini, kteří prý své pozorovatele dokonce napadli.
Zajímavá jsou i pozorování létajících draků z jihoafrické Namibie. Tito obludní netvoři se sedmimetrovým rozpětím křídel se údajně živí zdechlinami slonů, jejichž břicha si otevírají neobyčejně silným zobákem. U páchnoucí mršiny se prý chovají jako poněkud přerostlí supové.
Zřejmě nejznámější příšerou připomínající pterosaura je děsivé kongamato z bažin Jiundy v Zambii. Místní domorodci z kmene Mbwela o něm hovoří jako o létajícím krokodýlovi s dlouhým ocasem. Jeho netopýří křídla o rozpětí nejméně dva metry jsou prý šarlatově zbarvená a mohutná bílá hlava připomíná lebku.
Snad nejkřiklavějším příkladem novinářské kachny je roztomilá kauza francouzského pterodaktyla, který se údajně vynořil z dutého kamene rozlomeného během hloubení nového železničního tunelu v Culmoutu. Tuto pozoruhodnou informaci přinesl Illustrated London News z 9. února 1856. Jakmile osvobozená nestvůra poprvé nadýchla vzduchu, okamžitě se zachroptěním pošla. Když její tělo prozkoumal "jistý odborník", byl schopen jeho druh identifikovat velmi přesně - Pterodactylus anas. Což přeloženo do češtiny znamená pterodaktylus kachní.

Nové druhy obrů 1901-2010

9. listopadu 2011 v 18:22 | VAS

Ukázka z mé knihy Záhadná monstra, 2011 (nakl. XYZ)

Od roku 1901 byly vědecky popsány desítky tisíc nových druhů zvířat.
Z této obrovské masy, tvořené pochopitelně převážně bezobratlými, jsem vybral pouze několik opravdu velkých tvorů. Jako limit jsem použil hmotnost dospělého muže, tedy zhruba osmdesát kilogramů. Stále je to však pouze reprezentativní výběr, který by měl upozornit ty nejmilitantnější odpůrce kryptozoologie (vědy o neznámých a často napůl mytologických druzích zvířat) na jejich mylné názory. Vraťme se tedy na počátek předminulého století…
V roce 1901 byla v pralese Ituri objevena žirafovitá okapi (Okapia johnstoni), která se velmi podobá dávno vyhynulé žirafě druhu Samotherium boissieri.
O rok později byla nalezena největší opice světa - gorila horská (Gorilla gorrila beringei).
V roce 1904 byl popsán největší druh chrochtajícího bravu na světě - prase pralesní. Historie tohoto obřího tvora je velmi poučná. Pověsti o vypaseném monstru totiž příliš zaváněly mytologií a tak jim po dlouhou dobu žádný seriózní učenec nevěnoval pozornost. Pak však byl zastřelen první exemplář a hle, z údajné obludy velké jako nosorožec, která prý v pralesním příšeří napadala domorodé lovce a s rozkoší jim párala břicha, se najednou stal řádně popsaný tvor s krkolomným latinským názvem Hylochoreus meinertzhageni.
Mlžný opar nad domorodým přeháněním takřka přes noc zmizel a před užaslými zoology se v plné kráse objevil největší druh vepře na světě, který dosahuje téměř třistakilogramové hmotnosti, což je váha slabší krávy. (Jen pro ilustraci - evropské prase divoké může vážit maximálně dvě stě kilogramů a to už musí být rekordní bachyně či kňour).Kabinentní vědci konečně vzali celou událost na vědomí a pak se tiše vrátili do svých zaprášených pracoven. K jejich cti však budiž řečeno, že zůstali i nadále ve střehu, připraveni usměrnit každého nadšence, který se vrací odněkud z dalekých zemí a trousí nepodložené pověsti o existenci nějakého neznámého druhu zvířete. Když v roce 2004 oznámil z Amazonie kontroverzní zoolog Marc van Roosmalen, který má za sebou velké množství vědecky uznaných popisů nových druhů opic, objev obrovského druhu pekari, všichni se mu vysmáli. Historie se tedy opakuje. Pojďme však dál.
V roce 1912 byl popsán největší ještěr na světě - varan komodský (Varanus komodoensis), který měří přes tři metry a váží až 180 kilogramů.
Z dalších zajímavostí nesmíme rozhodně opomenout objev největší sladkovodní ryby na světě - téměř tři metry dlouhého a tři sta kilogramů vážícího velesumce siamského (Pangasinodon gigas).
V roce 1937 byl nalezen gigantický tur kuprej (Bos sauveli), o němž už byla ostatně řeč v první kapitole. O dva roky později se zázrak stal skutkem a nově popsaná lalokoploutvá ryba latimérie dostala své vědecké jméno (Latimeria chalumnae). Do té doby byly lalokoploutvé ryby známé pouze ze zkamenělin. Také latimérie není žádný drobeček a při téměř dvoumetrové délce váží až devadesát kilogramů. V současné době se soudí, že dokonce existují dva druhy latimérií.
V roce 1976 byl u Havaje vyloven více než pětimetrový žralok velkotlamý (Megachasma pelagios), jehož význam je srovnatelný s objevem latimérie.
V roce 1990 byl popsán kolosální druh sladkovodního rejnoka, který je podle některých odborníků dokonce největším druh sladkovodní ryby vůbec. Uvádí se, že může dosahovat až neuvěřitelné hmotnosti 600 kilogramů, ale kvůli nadměrnému rybolovu již tak velké exempláře pravděpodobně nežijí. Od dvou taxonomů pánů Monkolprasita a Robertse samozřejmě dostal příslušně krkolomný název Himantura chaopraya. Autoři příliš fantazie neprojevili, ale použili zdravý rozum, protože druhový název zvolili podle thajské řeky Chao praya, kde byl uloven typový exemplář rejnoka.
V roce 1993 byl k překvapení všech popsán nový velký suchozemský obratlovec - záhadný kopytník saola (Pseudoryx nghetinhensis), který se vzácně vyskytuje ve Vu Quanské přírodní rezervaci ve Vietnamu. Z této unikátní oblasti pochází i další nové druhy velkých kopytníků. Žádný z nich však nepřesahuje naši magickou hranici osmdesáti kilogramů, i když se jí půlmetrákový muntžak obrovský (Megamuntiacus vuquangensis), popsaný v roce 1994, trochu přibližuje.
Od roku 1908 do současnosti bylo popsáno patnáct druhů kytovců. Pravděpodobně nejzajímavějším z nich byl, dnes již pravděpodobně vyhynulý, sladkovodní delfínovec čínský (Lipotes vexilifer), popsaný v roce 1918.
Nejnovějším druhem z roku 2005 je pak pravděpodobně orcela (Orcaella heinsohni), která se poněkud liší od známé orcely tuponosé (Orcaella brevirostris). Není jistě bez zajímavosti, že právě orcela stojí s největší pravděpodobností za mnoha historkami o vodních obludách v oblasti Indie, Austrálie a na Borneu. Tento zhruba třímetrový kytovec s typickou tupou hlavou a "usměvavým obličejem" totiž často vplouvá do velkých říčních systémů a někdy cestuje až 1300 kilometrů proti proudu. Setkání s tak velkým tvorem v hlubokém vnitrozemí dává jistě značnou šanci vzniku legendy o děsivé vodní příšeře. Například v Indonésii hovoří o říčním monstru pesutovi, jehož popis orcelu trochu připomíná.
V roce 2010 došlo k zoologické revizi a byl "objeven" nový druh nosorožce, který dostal vědecké jméno nosorožec Cottonův (Ceratotherium cottoni). Ve skutečnosti nejde o žádnou mediální senzaci, ale jenom o povýšení jednoho ze dvou žijících poddruhů nosorožce tuponosého (Ceratotherium simum cottoni) a (Ceratotherium simum simum) na nový druh. Pozoruhodné je, že byl dnešní nosorožec Cottonův popsán - i když jen jako poddruh- teprve v roce 1908 britským taxonomem Lydekkerem. Tragické ovšem je, že na světě žije už jenom osm jedinců nosorožce Cottonova, takže je tento druh pravděpodobně odsouzen k záhubě.