Nové druhy obrů 1901-2010

9. listopadu 2011 v 18:22 | VAS

Ukázka z mé knihy Záhadná monstra, 2011 (nakl. XYZ)

Od roku 1901 byly vědecky popsány desítky tisíc nových druhů zvířat.
Z této obrovské masy, tvořené pochopitelně převážně bezobratlými, jsem vybral pouze několik opravdu velkých tvorů. Jako limit jsem použil hmotnost dospělého muže, tedy zhruba osmdesát kilogramů. Stále je to však pouze reprezentativní výběr, který by měl upozornit ty nejmilitantnější odpůrce kryptozoologie (vědy o neznámých a často napůl mytologických druzích zvířat) na jejich mylné názory. Vraťme se tedy na počátek předminulého století…
V roce 1901 byla v pralese Ituri objevena žirafovitá okapi (Okapia johnstoni), která se velmi podobá dávno vyhynulé žirafě druhu Samotherium boissieri.
O rok později byla nalezena největší opice světa - gorila horská (Gorilla gorrila beringei).
V roce 1904 byl popsán největší druh chrochtajícího bravu na světě - prase pralesní. Historie tohoto obřího tvora je velmi poučná. Pověsti o vypaseném monstru totiž příliš zaváněly mytologií a tak jim po dlouhou dobu žádný seriózní učenec nevěnoval pozornost. Pak však byl zastřelen první exemplář a hle, z údajné obludy velké jako nosorožec, která prý v pralesním příšeří napadala domorodé lovce a s rozkoší jim párala břicha, se najednou stal řádně popsaný tvor s krkolomným latinským názvem Hylochoreus meinertzhageni.
Mlžný opar nad domorodým přeháněním takřka přes noc zmizel a před užaslými zoology se v plné kráse objevil největší druh vepře na světě, který dosahuje téměř třistakilogramové hmotnosti, což je váha slabší krávy. (Jen pro ilustraci - evropské prase divoké může vážit maximálně dvě stě kilogramů a to už musí být rekordní bachyně či kňour).Kabinentní vědci konečně vzali celou událost na vědomí a pak se tiše vrátili do svých zaprášených pracoven. K jejich cti však budiž řečeno, že zůstali i nadále ve střehu, připraveni usměrnit každého nadšence, který se vrací odněkud z dalekých zemí a trousí nepodložené pověsti o existenci nějakého neznámého druhu zvířete. Když v roce 2004 oznámil z Amazonie kontroverzní zoolog Marc van Roosmalen, který má za sebou velké množství vědecky uznaných popisů nových druhů opic, objev obrovského druhu pekari, všichni se mu vysmáli. Historie se tedy opakuje. Pojďme však dál.
V roce 1912 byl popsán největší ještěr na světě - varan komodský (Varanus komodoensis), který měří přes tři metry a váží až 180 kilogramů.
Z dalších zajímavostí nesmíme rozhodně opomenout objev největší sladkovodní ryby na světě - téměř tři metry dlouhého a tři sta kilogramů vážícího velesumce siamského (Pangasinodon gigas).
V roce 1937 byl nalezen gigantický tur kuprej (Bos sauveli), o němž už byla ostatně řeč v první kapitole. O dva roky později se zázrak stal skutkem a nově popsaná lalokoploutvá ryba latimérie dostala své vědecké jméno (Latimeria chalumnae). Do té doby byly lalokoploutvé ryby známé pouze ze zkamenělin. Také latimérie není žádný drobeček a při téměř dvoumetrové délce váží až devadesát kilogramů. V současné době se soudí, že dokonce existují dva druhy latimérií.
V roce 1976 byl u Havaje vyloven více než pětimetrový žralok velkotlamý (Megachasma pelagios), jehož význam je srovnatelný s objevem latimérie.
V roce 1990 byl popsán kolosální druh sladkovodního rejnoka, který je podle některých odborníků dokonce největším druh sladkovodní ryby vůbec. Uvádí se, že může dosahovat až neuvěřitelné hmotnosti 600 kilogramů, ale kvůli nadměrnému rybolovu již tak velké exempláře pravděpodobně nežijí. Od dvou taxonomů pánů Monkolprasita a Robertse samozřejmě dostal příslušně krkolomný název Himantura chaopraya. Autoři příliš fantazie neprojevili, ale použili zdravý rozum, protože druhový název zvolili podle thajské řeky Chao praya, kde byl uloven typový exemplář rejnoka.
V roce 1993 byl k překvapení všech popsán nový velký suchozemský obratlovec - záhadný kopytník saola (Pseudoryx nghetinhensis), který se vzácně vyskytuje ve Vu Quanské přírodní rezervaci ve Vietnamu. Z této unikátní oblasti pochází i další nové druhy velkých kopytníků. Žádný z nich však nepřesahuje naši magickou hranici osmdesáti kilogramů, i když se jí půlmetrákový muntžak obrovský (Megamuntiacus vuquangensis), popsaný v roce 1994, trochu přibližuje.
Od roku 1908 do současnosti bylo popsáno patnáct druhů kytovců. Pravděpodobně nejzajímavějším z nich byl, dnes již pravděpodobně vyhynulý, sladkovodní delfínovec čínský (Lipotes vexilifer), popsaný v roce 1918.
Nejnovějším druhem z roku 2005 je pak pravděpodobně orcela (Orcaella heinsohni), která se poněkud liší od známé orcely tuponosé (Orcaella brevirostris). Není jistě bez zajímavosti, že právě orcela stojí s největší pravděpodobností za mnoha historkami o vodních obludách v oblasti Indie, Austrálie a na Borneu. Tento zhruba třímetrový kytovec s typickou tupou hlavou a "usměvavým obličejem" totiž často vplouvá do velkých říčních systémů a někdy cestuje až 1300 kilometrů proti proudu. Setkání s tak velkým tvorem v hlubokém vnitrozemí dává jistě značnou šanci vzniku legendy o děsivé vodní příšeře. Například v Indonésii hovoří o říčním monstru pesutovi, jehož popis orcelu trochu připomíná.
V roce 2010 došlo k zoologické revizi a byl "objeven" nový druh nosorožce, který dostal vědecké jméno nosorožec Cottonův (Ceratotherium cottoni). Ve skutečnosti nejde o žádnou mediální senzaci, ale jenom o povýšení jednoho ze dvou žijících poddruhů nosorožce tuponosého (Ceratotherium simum cottoni) a (Ceratotherium simum simum) na nový druh. Pozoruhodné je, že byl dnešní nosorožec Cottonův popsán - i když jen jako poddruh- teprve v roce 1908 britským taxonomem Lydekkerem. Tragické ovšem je, že na světě žije už jenom osm jedinců nosorožce Cottonova, takže je tento druh pravděpodobně odsouzen k záhubě.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama