Prosinec 2011

PF 2012

29. prosince 2011 v 0:37
Vážení přátelé,
dovoluji si Vám popřát šťastný rok 2012. Ozvu se až v lednu s pozvánkou na křest své knihy.
Srdečně zdraví VAS
P. S. Kryptozoologii zdar!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Optimismu je proto dosti - např. nový "delfín" Orcaella heinsohni či "sladkovodní" žralok Glyphis garricki jsou jedněmi z 1060 nově popsaných živočišných a rostlinných druhů, kteří byli nalezeni v brakických vodách Nové Guineji (v letech 1998 až 2008). Další pecky jsou z povodí Mekongu např. opice Rhinopithecus strykeri z Barmy atd. Co všechno musí žít ještě v Amazonii!!!! Třeba van Roosmalenova obří kočka velká jako jaguár s černou kůží a bílým hrdlem známá jako onca canguacu z oblasti kolem řeky Aripuany.

Ryboještěří historky

12. prosince 2011 v 19:18 | VAS

Ukrývají se poslední ryboještěři v oceánech?

Přestože jsem pátral ve svém archivu i v nejrůznějších publikacích a na internetu, nemohl jsem stále najít více informací o pozorování tvorů, kteří by připomínali přežívající ryboještěry. Zatímco očitá svědectví lidí, kteří prý viděli údajné dinosaury či plesiosaury se počítají na tisíce, chudáci ryboještěři zůstávají stranou.

Budete tedy muset vzít za vděk jedinou zprávou, kterou v roce 1984 publikoval ve své knize Dinozavra iščitě v glubinach ("Dinosaura hledejte v hlubinách") ruský badatel Alexandr Kondratov.

Osoby a obsazení následujícího dramatu, které se údajně odehrálo v roce 1978:

V. I. Titov - sovětský námořník s dvacetiletou praxí strážního pozorovatele, který tvrdí že viděl tvora podobného ichtyosaurovi.

V. F. Varivod - sovětský námořník a strojař, Titovův kolega.

A. Kuzmin - vědecký pracovník laboratoře pro výzkum kytovců.

A. V. Jablokov - přední sovětský expert na mořské savce.

A. Kondratov - prototyp sovětského kryptozoologa a publicisty

"Na jaře roku 1978 spatřili námořníci sovětské rybářské lodi Titov a Varivod v jihozápadní části Tichého oceánu přibližně sedmdesát metrů vpravo před přídí předmět, který obrysy připomínal hřbetní ploutev vorvaně, ale byl větší a odlišně zbarvený. Uprostřed tohoto předmětu se daly pouhým okem rozeznat početné světlé proužky. Loď k předmětu připlula asi na padesát metrů a jak se k němu blížila, jedna strana vyčnívající části se zvětšovala.

Na hřebenu vlny se objevila hlava, otevřená zubatá tlama neznámého živočicha, který se pomalu pohyboval", píše Kondratov a předává slovo biologovi Kuzminovi.

"Strmě zakulacený zátylek se zvedal nad vodou přibližně půldruhého metru. Na vrchní čelisti se táhl výrazný bílý pruh, který se postupně rozšiřoval. Vedl po celé délce čelistí a byl zespodu vrouben úzkým černým proužkem. Středem bílého pruhu procházel hřeben.

Po stranách hlavy za čelistmi byla dobře patrná velká šedavá skvrna o průměru zhruba padesát centimetrů. Hlava měla z profilu kuželovitý tvar. Výška vrchní čelisti na úrovni koutků činila asi metr, tloušťka jejího předního konce asi čtyřicet centimetrů, celková délka hlavy se pohybovala od jednoho a půl do dvou metrů. Od vrchního dolů vedly černé proužky, nejspíše mezery mezi zuby. Tělo se ve vodě tak dobře prohlédnout nedalo", popisuje podle slov Titova neznámého živočicha Kuzmin.

"Za živočichem se na povrchu vody táhly dvě cestičky vírů. Rybáři dobře znají "lívance", víry, které zůstávají ve vodě za plavajícími kytovci, delfíny, kosatkami , vorvani a velrybami. Jenže ti nezanechávají dvě cestičky "lívanců", ale jenom jednu. Navíc jsou víry po nich kruhovité, zatímco víry po neznámém živočichovi mají elipsovitý tvar. Mezi oběma stopami vírů se občas objevovaly ještě další víry. Tyto příznaky jsou charakteristické pro pohyb ploutví a ocasu živočicha pohybujícího se pod vodou", doplňuje Kuzminovo vyprávění Kondratov.

"Poté, co jsme rádiem informovali všechny lodě nalézající se v oblasti, ukázalo se, že naše pozorování nebylo ojedinělé", vyprávěl dále Titov Kuzminovi.

"V dopise zaslaném největšímu sovětskému znalci mořských savců profesorovi Jablokovovi informuje Kuzmin o tom, že námořníka Titova zná osobně ze společných plaveb deset let, věří jeho pozorovacícm schopnostem a pokládá ho za člověka, který vůbec nemá ve zvyku fantazírovat či nemístně žertovat. Titov mu vypravoval, že v Indickém oceánu mezi 25. a 35. stupněm jižní šířky viděl nejednou stejnou "velrybu" s protáhlou hlavou.. Délku jejího rypáku tvořila přibližně třetinu délky jejího těla. Neznámý tvor s protáhlou hlavou má světle hnědou barvu a jeho celková délka se pohybuje mezi pěti a šesti metry…", píše Kondratov.

"Když jsem Titovovi ukázal kresby vorvaňovců a delfínů, s jistotou a bez sebemenšího zaváhání prohlásil, že ani jeden z nich se nepodobá záhadným tvorům s protáhlou hlavou. Velice podivné je však to, že když viděl Titov obrázek ichytyosaura, zarazil ho podobnost s neznámými tvory" píše Kuzmin Jablokovovi."

"Podle Kuzminova názoru vedou popisy očitých svědků k jedinému závěru: Rybáři viděli mořského plaza obrovských rozměrů. Je-li tento závěr správný, pak to znamená, že se námořníci setkali s živou zkamenělinou,mořským plazem pokládaným za dávno vymřelého," cituje Kondratov Kuzminovy kontroverzní závěry.

Řád: Ryboještěři (Ichtyosauria) - podle Carolla 1993


Čeleď: Hupehsuchidae (vyhynulí)

Čeleď: Utatsusauridae (vyhynulí)

Čeleď: Omphalosauridae (vyhynulí)

Čeleď: Mixosauridae (vyhynulí)

Čeleď: Shastasauridae (vyhynulí)

Čeleď: Ichthyosauridae (vyhynulí)

Čeleď: Stenopterygiidae (vyhynulí)

Čeleď: Protoichthyosauridae (vyhynulí)

Čeleď: Leptopterygiidae (vyhynulí)

O velkých ryboještěrech

Ryboještěři nebo-li ichtyosauři byli zvláštní mořští plazi s ideálně tvarovaným hydrodynamickým tělem zakončeným svislou, zpravidla dvoulaločnatou ploutví. Byli to tvorové navzájem si natolik podobní, že jejich zařazení do stejné skupiny nedělá nikomu problémy.
Někteří ichtyosauři dosahovali pozoruhodných velikostí, například sedmnáctimetrový a dvacet tun vážící shonisaurus byl skvěle konstruovaným zabijákem, který dozajista lovil i své menší příbuzné.
Ryboještěři jsou zatím prvními vodními plazi, u nichž byla nade vší pochybnost prokázána živorodost. U jiných skupin plazů - například dlouhokrkých plesiosaurů či gigantických dravých pliosaurů tuto jistotu nemáme. Důkazy jsou totiž pouze negativní - doposud nebyla nikdy objevena snůška jejich vajec, na druhou stranu však nejsou známa ani zkamenělá embrya v tělech samic.
U ichtyosaurů je situace jiná, již více než jedno století nacházejí paleontologové fosílie, v jejichž dutinách se nacházejí perfektně zachované zbytky mláďat. Z německého naleziště u Holzmadenu je dokonce známá zkamenělina ichtyosauří samice, která uhynula při porodu mláděte. Na odborně odpreparované hornině, jejíž kopie je k vidění v řadě světových muzeí, je vidět plně vyvinuté mládě, které opouští dělohu ocasem napřed, což je jev, jenž můžeme pozorovat i u dnešních velryb. I když kytovci patří mezi savce, přicházejí jejich mláďata stejně jako u ichtyosaurů z jediného důvodu - obě tak odlišné živočišné skupiny totiž dýchají vzduch plícemi. Při porodu hlavu napřed by se mláďata jednoduše udusila.
Unikátní paleontologický artefakt od Holzmadenu tak navždy umlčel experty, kteří vysvětlovali přítomnost embryí v tělech dospělců kanibalismem. I když je pravděpodobné, že i ten se ve skupinách ryboještěrů často vyskytoval.
Ichtyosauři na první pohled připomínají delfíny, s nimiž se ovšem co do inteligence nemohli měřit. Nezapomínejme, že stále zůstávali plazi s malými mozky a ani tvarová příbuznost s nejinteligentnějšími mořskými savci, z nich Einsteiny zvířecího světa rozhodně nedělá.


Náklaďák s delfíní tlamou
Shonisaurus sp. (maximální odhadovaná délka až 17 metrů a hmotnost 20 tun)
Představte si obludu dlouhou jako náklaďák s prodlouženou delfíní tlamou, vypoulenýma očima a obludně bachratým tělem.
Pokud vám to vaše fantazie dovolí, tak se před vašima očima právě zhmotnil dávno vyhynulý ryboještěr rodu Shonisaurus - největší doposud objevený ichtyosaurus. Hmotnost tohoto monstra odhadují paleontologové na dvacet tun a maximální délku pak na sedmnáct metrů.
Největším nalezištěm shonisaurů se nachází v americké Nevadě, kde byly objeveny fosilní pozůstatky několika desítek jedinců. Toto hromadné pohřebiště vede některé vědce k závěrům, že se tito ryboještěři pohybovali v hejnech stejně jako recentní velryby.
Shonisaurus nebyl opravdu ledajakým ichtyosaurem, ale nelítostným predátorem, který se zřejmě nespokojoval pouze s rybí dietou, ale lovil i své menší příbuzné.
Díky svému zavalitému tělu a stejně velkým ploutvím zřejmě nebyl příliš rychlým plavcem. Při útoku však byl patrně schopen krátkodobě vyvinout rychlost kolem čtyřiceti kilometrů za hodinu.



Oči jako z filmového hororu

Temnodontosaurus (maximální odhadovaná délka 10 metrů a hmotnost deset tun)
a
Ophtalmosaurus (maximální odhadovaná délka 6 metrů a hmotnost pět tun)

Zástupci rodů Temnodontosaurus a Ophtalmosaurus patřili k velkým ichtyosaurům a navíc se pyšnili vůbec největšíma očima mezi všemi obratlovci. Při průměru až třicet centimetrů to byly bulvy opravdu strašidelné a připomínali nejspíše oči příšer z béčkových hororů.
Paleontologové se domnívají, že tento poněkud předimenzovaný zrakový orgán sloužil ryboještěrům při nočním lovu velkých olihní a ryb. Oči ichtyosaurů jsou velmi zajímavé, protože jsou obklopeny kruhem z tenkých kostěných destiček chránících zrak při potápění do větších hloubek.
Temnodontosauři byly větší než ophtalmosauři - dosahovali až desetimetrových délek a byly tedy ve své době obávanými mořskými dravci. Je jisté, že lovili i menší druhy ryboještěrů a není vyloučen ani kanibalismus. Pozůstatky temnodontosaurů byly nalezeny v Severní i Jižní Americe, ale i v Evropě.
Štíhlejší a elegantnější ophtalmosauři dosahovali maximální délky kolem šesti metrů, ale jenom jejich samotná lebka s prodlouženým rostrem měřila více než metr.
V mořích na ichtyosaury číhala řada nebezpečí. Největší z nich představovali obrovští draví pliosauři, pro které představovali vítanou kořist.