Listopad 2013

Ukázka z chystané knihy

12. listopadu 2013 v 21:38 | V. A. Sláma

Růžový delfín

s kajakem do říše vodní víly Amazonie


Vojtěch Alberto Sláma



Pod hladinou největší řeky světa tiše pluje přízračný růžový tvor s dlouhým nosem Pinocchia. Místo tlamy má pinzetu plnou ostrých černých zubů a zavalité tělo, ale pohybuje se s elegancí vodní víly.

Věda tomuto sladkovodnímu delfínovi přisoudila učené jméno inie amazonská, ale říční indiáni a caboclové mu říkají boto. Jedno z nejinteligentnějších zvířat naší planety je obestřeno mnoha podivnými legendami. Skutečnost je však ještě úžasnější než všechny mýty domorodců a netýká se pouze bota, ale i ostatních tvorů žijících pod hladinou mocné Amazonky.

Ryby prý mlčí, dýchají žábrami a žijí pouze ve vodě. Pokud tomu věříte, tak to jste ještě určitě nikdy nerybařili v Amazonii. Některé zdejší ryby létají jako ptáci, troubí jako sloni a dýchají atmosférický kyslík. Mohou vás také omráčit elektrickým proudem, okousat až na kost, zarazit vám do nohy ostruhu s jedem, proniknout až do močového měchýře nebo vás jednoduše naráz spolknout.

Čas od času se vedle mé loďky ozve hlasité zafunění a z ničeho objeví nahrbený hřbet. Pokud mám více štěstí, uvidím i protáhlou tlamu růžového bota, který se právě vydal na lov. Téměř slepý růžový tvor vypadá opravdu neuvěřitelně. Mám pocit, že vedle mě neplave skutečné zvíře, ale tvor utkaný z pohádkového přediva..

Oploutvená čeládka, ukrytá pod hladinou Amazonky a jejich přítoků, mě celý život fascinuje. Dá se říci, že všichni ti delfíni, kapustňáci, sumci, piraně a rejnoci jsou - samozřejmě vedle indiánů z mých dávných snů - tou hlavní příčinou, proč jsem vždy toužil povodí obřího veletoku poznat.
Cestuji tam především na velkých lodích, rybářských člunech, ale i na nafukovacím kajaku, který trpělivě vláčím sebou a musím říci, že jsem této námahy nikdy nelitoval. Amazonii jde totiž dosti těžko poznávat jinak než prostřednictvím řek, které zde nahrazují silnice. Se svými indiánskými přáteli však propátrávám nejenom přítoky Amazonky, ale i okolní pralesy. Fotografuji jejich opeřené i chlupaté obyvatele a zároveň sbírám materiály pro novinové články a knihy.
Amazonie! Už jenom vyslovení magického jména území, kterým se jako široká žlutohnědá stuha klikatí největší řeka na světě křižovaná nesčetnými přítoky, vyvolá desítky nejrůznějších asociací. Oblast Amazonie neboli povodí Amazonky, má rozlohu nějakých šesti milionů čtverečních kilometrů, z čehož nejméně dvě třetiny pokrývají největší deštné pralesy na zeměkouli. Co však znamenají nějaká čísla a šedivé statistika proti nádheře! Stačí jen přivřít oči a už máte před sebou neprostupný prales, v jehož houštinách číhají na svou kořist skvrnití jaguáři a pomalovaní indiáni svádějí marný boj se zpocenými muži vyzbrojenými mačetami, kteří chtějí jejich zemi oloupit o zlato a diamanty. Všechno je dnes ve skutečnosti samozřejmě trochu jinak, ale ne zase o tolik, aby zde nezbylo místo pro romantické snění.