Rej amazonských příšer

2. prosince 2014 v 19:55 | VAS
Rej amazonských příšer
Slavný Plukovník Fawcett, který záhadně zmizel v pralese, vykreslil jednou během své přednášky před užaslými evropskými posluchači popis obludy o které hovoří lidé žijící na brazilsko-bolivijském pohraničí takto: "Indiáni mě upozorňovali na obrovité zvíře, které je čas od času pozorováno v močálu, do něhož je napůl ponořeno. Má dlouhý hadovitý krk a na hřbetě jakýsi pancíř. Občas se také v bahnité půdě nalézají jeho obrovské stopy."
Popis dosti věrně odpovídá nějakému sauropodnímu dinosaurovi z čeledi titanosauridae o němž již byla řeč v souvislosti s peruánským netvorem sachamamou. V tomto případě však sedí dokonce i takový detail, jako je kostěný krunýř na zádech.
Až do roku 1980, kdy byl objeven argentinský saltasaurus z čeledi Titanosauridae se paleontologové domnívali, že kostěnné pancíře, které se v této oblasti už po řadu let nacházeli patří některému z ankylosaurů, kteří byli až do té doby považováni za jediné dinosaury s pancířem. Teprve objev saltasaura tuto představu poopravil v tom smyslu, že i někteří sauropodi mohli být obrněni. Hřbet a boky tohoto dinosaura pokrývaly kostěné hrbolky a pláty velikosti lidské dlaně. Pasou se ještě dnes v brazilských a bolívijských bažinách obří titanosauři s pancířem? Pozorování minhacaa je však daleko víc. Například v šedesátých letech minulého století byla hlášena od jezera svatého Rafaela v Bolívi gigantická široká stopa, jako by tudy nějací neviditelní koně táhli široký vůz bez kol. Zoologové si s ní nevěděli rady, ale tamním domorodcům bylo vše jasné - nedávno tudy prošel minhacao…
Z pralesů a bažin Amazonie přicházejí občas zprávy o záhadných létajících netvorech, kteří nápadně připomínají přežívající ptakoještěry.
Velmi podivnou příhodu například zažil na konci čtyřicátých let jistý pan Harrison z z Liverpoolu, který se plavil na lodi v deltě Amazonky. Před jeho očima totiž ožil skutečný svět před potopou, když se nad ním zjevili jacísi obrovští okřídlení tvorové s kožnatými křídly. Když monstra slétla níž, bylo jasně patrné, že jejich hlavy jsou nahoře ploché a křídla o rozpětí okolo tří a půl metru vypadala jako žebrovaná. Viděl pan Harrison přežívající ptakoještěry? Z téže doby se datuje i pozorování podobných tvorů na horním toku brazilské řeky Demini, kteří prý své pozorovatele dokonce napadli. Člověk se až otřese při podobném líčení.
Také o nejsilnějších dravých ptáci na světě harpyjích (Harpia harpya) z pralesů Jižní Ameriky se traduje, že loví indiánské děti.
Známý český zoolog profesor Zdeněk Vogel po svém návratu z delty Orinoka (v první polovině sedmdesátých let dvacátého století) hovořil o misionáři ověřených únosech malých Indiánů velkými harpyjemi. Dokonce tvrdil, že se setkal s mužem, jehož hlava byla pokryta strašlivými jizvami po napadení harpyjí. V této souvislosti jsem si vzpomněl na bizardní historku o Indiánovi, který se snažil vybrat harpyjím hnízdo a byl pak napaden. Rozběsněná samice mu údajně vrazila drápy do očních důlků a oslepila ho. Potom ho prý obrovskou silou odtrhla od stromu a bezmocné tělo chvíli držela ve vzduchu, aby pak ubožáka pustila z výšky na zem.
To je poněkud těžko uvěřitelná historka. Nicméně nás média a některé kryptozoologické publikace masírují historkami o ještě nepravděpodobnějších pozorováních v nichž figurují ptačí obři právě z Nového světa. Tyto informace jsou o to zajímavější, že je zde jakýsi symbolický průnik zdánlivě nesmyslných pozorování ze Severní Ameriky, který je doložitelný paleontologickými nálezy z Jižní Ameriky. Je to sice všechno na devětadevadesát procent nesmysl, ale věřím, že to pro vás bude mimořádně příjemné osvěžení. Takže držte si klobouky, jedeme z kopce respektive zalistujeme v mé knize "Po stezkách oblud", kterou v roce 2003 vydalo nakladatelství Jana Piszkiewicze:
"Pozoruhodnou agenturní zprávu přinesly ke konci roku 2002 snad všechny světové deníky: "K malému letadlu přirovnávají vesničané dravce s údajným rozpětím křídel téměř 4, 5 metru, který byl již několikrát spatřen na jihozápadě Aljašky.
Obrovského okřídleného tvora spatřili v minulých dnech několikrát vesničané žijící na jihozápadě Aljašky. Lidé z okolí vesnic Togiak a Manokotak tvrdí, že zahlédli zvláštního ptáka, který byl mnohem větší než všechno, co kdy v životě viděli", uvádí agenturní zpráva a pokračuje:
"Nejdříve jsem myslel, že je to jedno z těch starších malých letadel typu Twin Otter," řekl místním novinám Anchorage Daily News jeden ze svědků, Moses Coupchiak, na kterého se prý obrovský pták řítil, když ve svém traktoru pracoval na poli. "Namísto toho, aby to doletělo až ke mně, zatočilo to doleva a já jsem teprve tehdy rozpoznal, že to není letadlo." Pták podle Coupchiaka odletěl za kopec a tam zmizel, farmář proto ihned rádiem varoval lidi ve vesnici Togiak, aby své děti raději nepouštěli ven.
Vědci jsou zprávami o záhadném stvoření zmateni. Nepochybují, že lidé v oblasti okolo aljašského města Dillingham viděli obrovského okřídleného tvora, pravděpodobně dravce.
Biologové a další znalci zdejší fauny se nicméně domnívají, že nemohl být tak velký, jak svědci tvrdí. Další z místních obyvatel, pilot John Bouker, nejdříve zprávám o záhadném ptákovi nevěřil, sám ho ale spatřil při jednom ze svých letů. "Viděli ho všichni lidé v letadle, je opravdu obrovský," řekl Bouker. Podle něj měl pták rozpětí křídel přibližně stejné jako jeho letadlo Cessna 207, což je téměř 4, 5 metru. Jeden z cestujících na palubě letadla prohlásil, že tajemný pták vypadal jako orel a byl veliký asi jako miniaturní dvoumístné letadlo Super Cub.
Podle biologů nejde o nějakého zvláštního tvora, ale nejspíš o obrovského mořského orla, zvláštní druh s rozpětím až 2, 5 metru, který žije v severovýchodní Asii a patří k největším orlům na světě.
"Lidé, kteří spatří jen na malý okamžik určité zvíře, ne vždy správně odhadnou jeho velikost, ale v tomto případě je to velmi zvláštní, protože lidé žijící v této oblasti vědí přesně, jak orel vypadá," prohlásila bioložka Karen Laingová. "Nevím o existenci žádného ptáka, který by byl dvakrát větší než orel". Tolik tedy z pozoruhodné zprávy, kterou na konci minulého roku citoval světový tisk.
Hlášení o výskytu obrovských dravých ptáků je však v čase i prostoru daleko více. Podobný zážitek prožily v roce 1948 například manželé Smithovy v Overlandu v Illinois, když pozorovali na obloze jakýsi letící předmět. V první chvíli se domnívali, že se jedná o malé letadlo, když se však podívali lépe povšimli si pohybu křídel a pak bez dechu pozorovali siluetu obrovského šestimetrového ptáka.
Právě v americkém státě Illinois - ve městě Lawndale - došlo v roce 1977 k otřesné události. Obětí byl desetiletý Marlon Lowe, kterého při hře na zahradě rodičů napadli dva obrovští černí ptáci. Jeden z nich pak popadl dítě do svých pařátů a vznesl se s ním několik metrů do vzduchu. Asi po dvanácti metrech okřídlená obluda chlapce pustila a společně se svým druhem zmizeli za obzorem. Marlonovi rodiče Jake a Ruth Loewovi, společně se dvěma přáteli sice viděli hochův zápas, ale doběhli mu na pomoc až ve chvílikdyž se kopnutím zbavil svého opeřeného trapiče. Marlon byl naštěstí raněn jenom lehce, horší to však bylo s jeho psychikou. Ubohého chlapce totiž po tomto přízračném zážitku ještě dlouhou dobu trápily děsivé noční můry.
Podle popisu, který rodina dodala tisku se příšery nápadně podobaly kalifornským kondorům (Gymnogyps californianus) s více než třímetrovým rozpětím. Tito obří ptáci však byli v té době už ve volné přírodě dávno vyhubeni. Nebo snad ne?
Biolog Robert Lyman ve své publikaci Amazing Indeed tvrdí, že viděl gigantického ptáka, který drze stál s rozprostřenými křídly na silnici u Coudersportu v Pensylvánii. Hnědě zbarvený netvor prý byl vysoký zhruba jeden metr a jeho monstrózní křídla zabírala celou šířku silnice. Zoologický fenomén se pochopitelně badatele polekal a uletěl a tak mohl Lyman alespoň změřit šířku cesty. Komunikace měřila plných 7, 6 metru!
"Choval se jako letadlo při náletu," tvrdil v roce 1961 místnímu plátku jakýsi newyorský obchodník, který se během letu svým ultra lehkým letadlem setkal ve vzduchu s obřím okřídleným netvorem. K děsivé události mělo dojít nad řekou Hudson a opeřenec obrovských rozměrů měl kolem jeho stroje kroužit bez pohybu křídel.
Při hledání možného kandidáta, který by alespoň rámcově připomínal obrovské okřídlené monstrum bychom se museli ponořit poněkud hlouběji do minulosti, do dob, kdy se nad zemí vznášeli tak obrovští ptáci, že se až tajil dech.
Kosterní pozůstatky zatím největšího předpotopního ptáka byly nalezeny v jihoamerické Argentině. Stavba jeho obrovské šedesát centimetrů dlouhé lebky zakončené hákovitým zobákem nasvědčuje tomu, že se s největší pravděpodobností živil mršinami. Maximální hmotnost tohoto netvora mohla podle odhadů dosáhnout až 150 kilogramů. Vědci vypočítali, že letky jeho křídel byly přes 150 centimetrů dlouhé a dvacet centimetrů široké. Toto létající monstrum patří do zvláštní čeledi dravců a jeho vědecké jméno v plné vznešenosti zní Argentais magnificus.
Osmimetrové rozpětí křídel Argentais dokonce převyšuje o 2, 5 metru dosavadní rekord příbuzného dravce rodu Teratornis, jehož pozůstatky se našli v Kalifornii. Teď bych vás poprosil o zvýšenou pozornost. Není možné, že by byl právě nějaký exemplář severoamerického rodu Teratornis oním přízračným letcem, který vyděsil obyvatele okolo aljašského města Dillingham. Rozhodně je to pravděpodobnější než pozorování pitoreskní siluety nějakého přežívajícího ptakoještěra.
Celá záhada však má možná ještě prozaičtější řešení. Největší létající dravý pták kondor obrovský (Vulturus gryphus) dosahuje maximálního rozpětí něco přes tři metry při hmotnosti asi patnácti kilogramů. Zjevení tak impozantního dravce by jistě k vysvětlení celého případu zcela postačilo.
I když se tento tvor vyskytuje pouze v Jižní Americe, mohlo se stát, že byl vzdušnými proudy odnesen až nad severoamerické území. Možná však pouze stačilo, aby nějaký nepozorný chovatel kondorů a jiných dravých ptáků zapomněl řádně zabezpečit voliéru, v níž chová své poněkud přerostlé miláčky a legenda o vzdušném monstru byla na světě…
Pokud se nepotvrdí existence (velmi nepravděpodobná) těchto okřídlených monster, zůstává "skromná" harpyje stále nejimpozantnějším dravým ptákem světa. Ať už těmto tvrzením a indiánským legendám věříme nebo ne, skutečností zůstává, že se harpyje stala vítězem v pomyslné ptačí soutěži o "nejtěžší zabitou a odtransportovanou kořist".
Největší obětí, o kterém se prokazatelně ví, že ji v přírodě zabil a odnesl dravý pták byl totiž sedmikilový samec vřešťana, kterého v peruánském národním parku Manu usmrtila a eskortovala právě harpyje. To je tedy vědecky doložený limit, ale, jak už víme, limity se občas mohou i měnit.
(I jiní draví ptáci jsou však schopni zcela mimořádných výkonů. Za prokázaný se například považuje případ z roku 1832, kdy obrovský orel mořský (Haliaeetus albicilla) odnesl z farmy jejích rodičů čtyřletou norskou holčičku Svanhild Hansenovou. Nesl ji celých 1, 6 km a pak ji pustil na úzkou římsu pod svým hnízdem. Kroužil pak nad ní do té doby, dokud nebyla nezraněná holčička zachráněna. Podobný případ jehož hlavním protagonistou byl blíže nespecifikovaný druh orla se prý udál také o šest let později, kdy byla unesena pětiletá Francouzka Marie Delexová.)
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama